1. Proč vlastně učíš, co tě k tomu přivedlo?

Učím, protože mě vždycky fascinovalo, jak moc ti jazyk otevře svět – lidi, místa, příběhy. Nejsem typ, co by seděl celý den v kanceláři, baví mě kontakt s lidmi a ten moment, kdy studentovi „docvakne“, že už se domluví. K výuce mě přivedla kombinace lásky k jazykům, cestování a taky pocit, že můžu lidem reálně zjednodušit život, ať už v práci, nebo na cestách. 

2. Co tě na výuce nejvíc baví? / What do you enjoy most about teaching?

Nejvíc mě baví pokrok studentů i ty malé krůčky, když někdo poprvé zvládne objednat kafe, zavolat do zahraničí nebo se přestane bát mluvit. Mám rád uvolněnou atmosféru, humor a to, že každá hodina je jiná, protože každý člověk je jiný. A upřímně – je super sledovat, jak si dospělí studenti postupně začnou věřit a zjišťují, že na učení „už není pozdě“. 

3. Máš nějaký jazykový trapas, na který vzpomínáš s úsměvem?

Bez trapasů by žádné učení jazyků nefungovalo. Jednou jsem byl na návštěvě v anglické rodině a chtěl jsem nabídnout pomoc v kuchyni. Sebevědomě jsem prohlásil: “I’ll be in the chicken if you need me.” místo “kitchen”. Chvíli bylo úplné ticho, pak výbuch smíchu a velmi názorné vysvětlení rozdílu mezi „chicken“ a „kitchen“. Od té doby studentům říkám, že výslovnost je občas zákeřná, ale právě tyhle momenty si člověk pamatuje nejvíc. / Without embarrassing moments there would be no real language learning. 

4. Co tě baví mimo výuku, čím rád trávíš čas? 

Mám moc rád cestování – hlavně Británii a Německo a procházky po městech, kde si užívám atmosféru, architekturu a samozřejmě kavárny. Jsem velký fanoušek The Beatles, takže mě často najdete s hudbou v uších. Rád čtu, zajímám se o historii a trávím čas s rodinou a přáteli – ideálně u dobrého jídla a ještě lepšího povídání.

5. Co bys poradil studentům, kteří mají strach začít?

Strach je úplně normální a má ho skoro každý dospělý student jen ho většinou dobře maskujeme. Moje rada: nezačínejte „až budu mít víc času“, začněte s tím, co máte teď. Vyberte si lektora, se kterým se cítíte bezpečně, kde můžete dělat chyby a nikdo vás za ně nesoudí. Jazyk se neučí perfekcionisti, ale ti, co jsou ochotni vypadat chvíli „divně“, než se rozmluví. 

6. Jak probíhá tvoje lekce? Na co se můžu studenti těšit?

Moje lekce jsou hodně konverzační a praktické. Nejdřív se krátce naladíme co nového, jaký byl den a pak se věnujeme tématům, která jsou pro studenty užitečná v reálném životě. Vysvětluju gramatiku jednoduše a jen tolik, kolik je potřeba, zbytek je mluvení, poslouchání, hraní rolí a práce s autentickými materiály. Atmosféra je uvolněná, ale zároveň dobře strukturovaná, aby studenti cítili, že se posouvají.

7. Jaký byl tvůj první kontakt s jazykem, který učíš?

Můj první kontakt s angličtinou byl ve škole, ale hodně mě nakopla hudba a filmy, hlavně The Beatles a britská kultura obecně. Najednou jsem chtěl rozumět textům písniček, rozhovorům, vtipům… a zjistil jsem, že jazyk není jen předmět, ale klíč do úplně jiného světa. Od té doby mě angličtina provází všude – ve škole, na cestách i v práci.

8. Kdyby ses měl naučit úplně nový jazyk, jaký by to byl a proč?

Vybral bych si řečtinu. Mám rád řeckou kuchyni, historii a atmosféru řeckých ostrovů, kde rád trávím léto. Přijde mi skvělé rozumět nápisům v uličkách, domluvit se v taverně a aspoň trochu chápat jazyk, ve kterém vznikla část evropské kultury. A jako učitel jazyků vím, že nový jazyk člověku vždycky trochu „přeskládá“ mozek tím nejlepším způsobem.