Lektor Němčiny a Angličtiny

1. Proč vlastně učíš, co tě k tomu přivedlo? 

Upřímně? Asi fakt, že jsem sám zažil, jaký rozdíl udělá dobrý učitel. A pak taky to, že jazyky nejsou jen gramatika a slovíčka – jsou to klíče ke světu. A já mám rád, když můžu ty klíče předávat dál. Navíc – být lektorem znamená poznávat lidi, každý den jiný příběh, jiný svět. A mě baví světy propojovat.

2. Co tě na výuce nejvíc baví?

Ten moment, kdy se člověk přestane snažit „být perfektní“ a začne být sám sebou – v cizím jazyce.

Baví mě, když studenti zjistí, že učit se cizí jazyk není jen soubor pravidel, tabulek a roztřesených vzpomínek na školní lavici, ale že se dá mluvit o životě, snech, i o tom, co je na oběd.

A taky mě dost baví pozorovat, jak se jazyk v lidech probouzí – nejdřív opatrné „hello“, pak už plynulá věta, a najednou se někdo rozjede a neví, kdy přestat. V tu chvíli vím, že to má smysl.

3. Máš nějaký jazykový trapas, na který vzpomínáš s úsměvem?

Jednou jsem v angličtině zaměnil slovo „sheet“ (prostěradlo) za „shit“ – a to je rozdíl, který se na hodině všem vryl do paměti. Od té doby si dávám pozor na ty malé detaily.

4. Co tě baví mimo výuku, čím rád trávíš čas?

Mám farmu, takže když zrovna neřeším němčinu nebo angličtinu, řeším slepice, ovce, koně, psy a kocoura, který má tendenci mi během vyučování lehat na klávesnici. Jinak mě baví rétorika, psychologie, příroda a všechno, co má duši. 

5. Co bys poradil studentům, kteří mají strach začít?

Že nejsou sami. A že mluvit jazykem je jako zpívat ve sprše – nejdřív trapný, pak osvobozující. Každý dělá chyby, i rodilí mluvčí. Důležité je začít. Strach je v hlavě, ne v jazyku.

6. Jak probíhá tvoje lekce? Na co se můžou studenti těšit?

Bez učebnice, bez stresu a hlavně – bez nudy. Děláme konverzace, scénky, improvizace. Učíme se věci, které člověk opravdu využije. Každá hodina je originál a snažím se je dělat co nejvíce kreativní. Při našem prvním hovoru se vždy ptám, k čemu přesně chcete jazyk využít, a podle toho připravím lekce na míru. Neučím jazyk jako pravidla – učím ho jako nástroj pro život.

7. Jaký byl tvůj první kontakt s jazykem, který učíš? 

No, mám to trochu jednodušší, protože jsem vyrůstal v bilingvní rodině – mamka je Češka, táta Němec, takže čeština a němčina mi byly odmala úplně přirozené. 

Co se angličtiny týče, začalo to už v dětství u pohádek v originálním anglickém znění. Ten jazyk mě okamžitě chytil za srdce. Dodnes si filmy pouštím jen v angličtině, protože prostě nic jiného nefunguje. 

8. Kdyby ses měl naučit úplně nový jazyk, jaký by to byl a proč?

Asi islandštinu. Nejen proto, že zní, jako by ji vymysleli elfové po čtvrtém pivu, ale i proto, že mě fascinuje její historie a kultura. A taky trochu proto, že bych si chtěl objednat jídlo v Reykjavíku bez gesta pantomimy.