"Já ti povím, co se stalo" aneb Jak tvoříme minulé časy

Stará moudra nám říkají věci jako “Neplač nad rozlitým mlékem”. “Pozdě bycha honili.” “Chybami se člověk učí”. Minulost nezměníme, ať už mluvíme jakýmkoli jazykem. To nám ale nebrání v tom o ní mluvit :) Používání minulých časů patří mezi naprosté základy během studia cizích jazyků, a u angličtiny tomu není jinak. Vždyť o věcích, které se již staly, mluvíme neustále a každý den. Kamarádům vyprávíme příběhy, které jsme zažily, a trapné historky, co se nám při tom přihodily. Šéfovi v práci vysvětlujeme, proč jsme přišli pozdě. Mamince hlásíme, co jsme měli k obědu, a tátovi zase, jak dopadl fotbalový zápas. A právě v těchto chvílích používáme některý z mnoha minulých časů, dnes si však představíme jen ty nejpoužívanější z nich. 

Začneme od nejjednoduššího - minulý čas prostý

Jak už ze samotného názvu vyplývá, minulý čas prostý používáme při mluvení o již proběhlých věcech nejčastěji. Využijeme ho pro popis dějů, které se již staly a považujeme je za ukončené, stejně tak jako u událostí, u kterých zmiňujeme jejich přesný čas udání. Ačkoliv jeho použití není složité u sloves pravidelných, pro ta nepravidelná to bohužel neplatí. O těch si dnes ale povídat nebudeme, neboť jsme nepravidelným slovesům již dříve věnovali samostatný článek.

A jak se tedy jeho tvary tvoří? U pravidelných sloves je to naštěstí stále stejné, pouze s pár výjimkami, které si zmíníme později. Kladné oznamovací věty v minulém čase tvoříme přidáním koncovky -ED za infinitiv slovesa.

I play guitar now. (přítomný čas - Hraji na kytaru.)

I played guitar yesterday. (minulý čas - Hrál jsem na kytaru.)

Jednoduché, že? Přejdeme tedy dále. Při tvoření záporných vět používáme záporný tvar minulého času slovesa do, tedy dělat. Jelikož je to sloveso nepravidelné, jeho tvar si tak lehko neodvodíme, musíme se ho naučit zpaměti. Kladný tvar slovesa do je DID, záporný DID NOT (či zkráceně DIDN’T). Nyní už stačí přidat naše významové sloveso ve tvaru infinitivu. Pozor, toto je rozdíl oproti kladné větě!

You do not (don’t) dance now. (přítomný čas)

You did not (didn’t) dance yesterday. (minulý čas)

Do třetice zbývá vysvětlit tvorbu otázek. I pro ně využijeme slovesa do v minulém čase, a to v pořadí DID + podmět + infinitiv významového slovesa. Pokud do věty chceme vložit i tázací příslovce (kdy, kde, jak...), umístíme ho na úplný začátek věty.

Did she play tennis yesterday? 

When did she play tennis? Where did she play tennis?

Pro déle trvající děj použijeme čas průběhový

Jeho použití je obdobné přítomnému času. Minulý čas průběhový využijeme hlavně tehdy, když chceme zdůraznit trvání dané aktivity, a tedy vyzdvihnout, že se nejednalo o jednorázovou akci, ale spíše o proces. Často ho spojujeme se slovesy, které vyjadřují nějakou činnost, jako například tančit, chodit, běhat, jíst... a mnohými dalšími. 

A jak na něj? Opět si musíme pomoci jiným modálním slovesem, a tentokrát to bude sloveso být, tedy be. Znovu se jedná o sloveso nepravidelné, nežbývá nám tak nic jiného, než se jeho tvary naučit zpaměti. Pro všechny osoby jednotného čísla s výjimkou druhé (tedy já, on, ona, ono) platí tvar WAS. Zbylé osoby, množná čísla a druhá osoba čísla jednotného (ty, my, vy, oni, ony, ona) mají tvar WERE. S dějovým slovesem si pak poradíme stejně jako u přítomného času průběhového - k infinitivu přidáme koncovku -ING.

I am playing guitar now. (přítomný čas)

I was playing guitar yesterday. (minulý čas)

Zápornou větu zas a znovu tvoříme přidáním záporu NOT k pomocnému slovesu.

You are not (aren’t) dancing now. (přítomný čas)

You were not (weren’t) dancing yesterday. (minulý čas)

Tázací větu sestavíme obdobně jako u prostého času, tedy WAS/WERE + podmět + infinitiv významového slovesa + -ING.

Was she playing tennis yesterday? 

When was she playing tennis?

Where was she playing tennis?

Rozdíl v prostém a průběhovém čase

Nyní už víme, jak ty nejčastější minulé časy tvořit i jaký je mezi nimy hlavní rozdíl. Dá se toho ale nějak využít při skládání smyslu vět? Ano, a to velmi jednoduše. Během vyprávění příběhu dokáže šikovné poskládání věty posluchačovi napovědět, jak příběh probíhal a jak na sebe jednotlivé linie navazovaly. Nevěříte? Ukážeme si to na příkladu.

While I was sleeping, a robber entered my house.

Naše souvětí se skládá ze dvou vět a v každé z nich je použit jiný čas. První věta - while I was sleeping - naznačuje, že můj spánek byl dlouhý proces, který trval nějakou dobu. Oproti tomu druhá věta - a robber entered my house - ukazuje na jednorázový děj, který se stal během mého spánku a já si tím pádem zloděje nevšiml. Dalo by se na to nahlížet i jako na matematický problém a nakreslit si to graficky:

Průběhový čas je naznačen jako dlouhá, nepřerušovaná čára, prostý čas jako pouhý bod na časové ose. Prostě a jednoduše - šikovným používáním průběhového a prostého času můžete vypravovat příběh tak, aby bylo na první pohled jasné, jak se jednotlivé události postupně staly.

A teď malý úkol pro vás - dokážete v následujících větách určit správný tvar minulého času? Procvičíte si jak samotné tvoření, tak i rozdíly mezi časem průběhovým a prostým. Vždy si uvědomte, zda hovoříme o delším procesu nebo o jednorázovém ději.

While I (cook), my sister (set the table).

We (talk) when he (call) us.

I (look) behind me and then I (stop) the car.

Vaše odpovědi si můžete ověřit na konci našeho článku.

Trochu vyšší level

Pro ty z vás, kteří již rozhodně nejste v angličtině začátečníci, zmíníme i další z této skupiny časů, a to předminulý čas. Ačkoli ho nepotkáte tak často jako ostatní minulé časy zmíněné výše, jeho znalost se určitě hodí, a to především těm, kteří se chtějí v cizím jazyce neustále zlepšovat a co nejvíce se přiblížit rodilým mluvčím. Hodí se ve chvíli, kdy vyprávíme větu v minulé čase, a chceme zmínit něco, co se stalo ještě dříve (jdeme tedy ještě hlouběji do minulosti). Zní to složitě, ale ve skutečnosti to až taková věda není - už název říká že se daná věc stala ještě “před minulostí”.

K vytvoření tvarů předpřítomného času je nutné znát tentokrát minulý čas od slovesa mít, tedy have, který je HAD ve všech osobách. Pravidlo zní poté následovně: podmět + HAD + významové sloveso v tzv. “třetím tvaru”. A co to je? Pro pravidelná slovesa je stejný jako minulý čas, za infinitiv tedy přidáme koncovku -ED. U nepravidelných sloves je to složitější, zde si tvar musíme pamatovat a navíc je často úplně odlišný od tvaru minulého času. I této gramatice jsme se již dříve věnovali ve článku o nepravidelných slovesech. Záporný tvar tvoříme obdobně, pokud had znegujeme na HAD NOT (HADN’T).

I had played guitar.

You had not (hadn’t) been dancing.

Při tvorbě otázky postupujeme jako vždy, tvoříme ji podle vzoru HAD + podmět + významové sloveso ve třetím tvaru.

Had you played tennis?

Pár slov na závěr...

Teď když už znáte základy mluvení v minulém čase, můžete znalosti převést do praxe. Dnes jsme si však shrnuli opravdu jen to nejzákladnější k tomuto tématu, proto určitě čekejte další články na podobná témata!

A pro poctivé ještě nakonec přikládáme výsledky minicvičení. Tak co, kolik jste trefili správně? :)

While I was cooking, my sister was setting the table.

We were talking when he called us.

I looked behind me and then I stopped the car.